Jen tak moudra
Prý je pravda odvěká že,práce šlechtí člověka.Nedělám jak barevnej nechci chcípnout šlechetnej.
Proto vám to říkám směle jděte z prací do p....e.
Vědecká studie píše že,společná káva lidi
sbližuje na 10%
kino na 40%
společný orgasmus 60%
a blbeček co prudí přes sms na 100%
Proto jsem přestal číst vědecké studie :-D (více)
Životní start
Kolik pak člověk vydrží osudových ran?Kolik snese úderů ze všech světových stran?
Jak pozná že nemůže hrdě kráčet dál?
Kdepak sílu nabrat má, aby zase vstal?
Kolik člověk vydrží podrazů a lží?
Někdy z toho pocit mám, že to nikdy neskončí.
Najednou člověku zčerná slunečný den
když přestane snít a ztratí svůj životní sen.
Trpce chutná porážka od člověka, cos miloval,
tolik si věřil, když lásku ti sliboval.
Pak jen srdce rozervané na cáry,
v uších už neznějí slavnostní fanfáry.
Možná že srdíčko je jenom sval,
však žádná mastička nezhojí ten životní žal.
Kdysi někdo řekl, že život není fér,
vezmi si co ti patří, když dává, tak ber.
Po něčem špatném prý dobré přijde,
tak snad se dočkám, snad mi to vyjde.
Jednou se otočit, co v životě jsem zažil,
zda mě osud přemohl, na kolena srazil.
Jestli pak mají lidé stejnou startovací čáru,
či jeden vymetenou cestu, druhý za patami škváru?
Jeden luxusní vůz, druhý pěšky chodí,
copak se lidé do škatulek už rodí?
Kdo hodně má, chce zlata plné nádoby,
viděl si chudáka, že chce dvakrát víc chudoby?
Hledání
Kdo něco hledá najde?Jak daleko při tom zajde?
Hledá i když už nevěří,
že najde správný klíč do dveří.
V životě pořád něco hledáme,
co nám chybí, co nemáme.
Hledáme sny o lásce a štěstí
nebo princeznu ze starých pověstí?
Život je skříň, v niž hledáme stále,
Popelčin střevíc na velikém bále.
Hledáme lidi, hledáme slova,
hledáme výmluvy, proč hledat znova.
Stavíme život na hledání,
však dojdeme někdy k poznání?
Že našli jsme, co jsme hledali,
nebo životem jen mrhali?
Cena osudu
Za jednu milující dlaňplatíme tu nejvyšší daň.
Ruce prázdné u člověka
a srdíčko neustále čeká.
Kdy rozzáří se budoucnost
jak vymazat temnou minulost?
Co osudu ještě splatit mám
cena vysoká, když jsem na ni sám.
Nejhorší je mezi spoustou lidí stát
jak na pustém ostrově samoty se bát.
I když ráno na oblohu vyjde slunce
je tma černá, noc co nebere konce.
Každé ráno oči otevřít a těžce vstát
do života naskočit, nemít se čemu smát.
Teď ptám se osudu jak vysoká je cena
kolik platit mám, abych se odrazil ze dna...
Měsíční údolí
Rád chodím si povídat do měsíčního údolíschází se tam lidé co jen tak něco neskolí.
Správcová zlaté srdce má tak nezlobte Šárku
jak se rozzlobí udělá si u vás tlustou čárku.
Janička Miluška to moc hodné holky jsou
slovíčkem pohladí a dobrou radou pomůžou.
Vlastík pusa nevymáchaná ho může zdobit
rád sem chodí aby mohl všechny holky zlobit.
Když přijde Veverka je kopec legrace
a Diabolic uteče za námi od práce.
Horké kafe si tu po ránu dáme
u snídaně si o životě povídáme.
Vypsat všechny lidičky co sem chodí
byla by to práce na několik hodin.
Chodí sem dobráci smíšci i lidé v masce
poznat ty dobré je jako vyhrát první cenu v sazce.
Jak velká rodina co vládne písmenkám
je mi tu dobře a nikdy nejsem tam sám.
Poznej to přijď mezi nás
když se ti zalíbí tak přijdeš zas.
Básnička pro lidi co mám rád
za to že jsou můžu se s nimi smát.
Prvňáček
Už zase přišel sem o jeden důležitý den.Můj syn dnes poprvé do školy šel
a já tam nemohl byt ani ho neviděl.
To dítě malé hravé a nevinné
přišel velký den je školou povinné.
Ráno si poprvé šel jako žáček
a já se nedíval jaký si školáček.
Od tvého narození se na ten den těším
když nastane tak u toho být nesmím.
Tvůj další velký životní krok
život je učení víc než jeden rok.
Začnou povinnosti učení a úkoly
abys byl dobře připraven do školy.
Ať samé jedničky stále máš
hořkosti života moc nepoznáš.
Když si se narodil byl si jen chomáček
teď už si veliký je s tebe prvňáček.
Změna
Proč se ráno zešeří a slunce nesvítíproč umírají naděje nikdo je nechytí.
Změnit se ve vítr co pomáhá chladit
volně se prohánět lidi po vlasech hladit.
Změnit se vodu co pramení z hor
bez ní by na zemi umřel každičký tvor.
Změnit se v zem co po ní chodíme
co nese nás i to čím se trápíme.
Změnit se v labuť co věrně miluje
jednoho druha má lásku mu daruje.
Změnit se v oheň co věrně plane
spálí všechno zlé co lidem se stane.
Změnit se v slunce co dá lidem sílu
i když já už ztratil svou pevnou víru.
Změnit se v měsíc co lásku má strážit
v době temna milencům na cestu zářit.
Chci rozdávat lásku štěstí a Sebe
za to čeká mě peklo ne zářivé nebe.
Otázky
Ležím nemohu spát slzy se mi do očí derouněco krásného poznám hned mi to berou.
Srdce mě svírá na prsou mám ten divný tlak
opět jsem zabloudil zas přejel mě životní vlak.
Kdy všechno zlé skončí kdy přijde už zlom
já nechci zase stát sám jako na poli strom.
Kde přebývá štěstí kdo k němu cestu zná
kde je ten hrad v němž čeká moje princezna.
Na osud svůj mám snad milión otázek
proč ten život můj je jak černý obrázek.
Copak jsem provedl že čeká mě trest
žít život bez lásky sám své trápení nést.
Což pak je mi samota souzena Osude?
Ani střípek štěstí už na mě nezbude?
Chci Ti říct
Lásko teď vyslechni si mých pár větteď máme šanci spolu objevovat svět.
Ruku v ruce půjdeme bouří i v bezvětří
spolu si vyšlapeme cestičku ke štěstí.
Vím že se ostýcháš bojíš se zklamání
to ustane až projdeme uličkou poznání.
Chtěl bych jen tobě svoje srdíčko dát
a to tvoje chránit něžně o něj pečovat.
Vezmu Tě za ruku sevřu Tě v náručí
pohladím po vlasech u mě si v bezpečí.
Pohlédneme do očí šeptáme po tají
vše co jen milenci si spolu šeptají.
Pár písmenek jedna sladká věta
lásko půjdeme spolu na konec světa.
Láska ta jediná má kouzelnou moc
hořké sladce chutná dokáže rozzářit noc.
Ale
Jedno malé Ale člověk si ho cenítři písmena z velkou váhou a život se mění.
Lidé bojí se nových věcí tak říkají Ale
pak se nikdy nedozví co stalo se dále.
Život ten je rozmanitý vše bohužel nevyjde
jenom říkat stále Ale štěstí samo nepřijde.
Kdo se bojí nových věcí nechce příliš riskovat
ať zůstane sedět doma jednou bude litovat.
Ten kdo čeká na výhru dřív než vložil sázku
je jak sedět ve skříní a čekat na svou lásku.
Kdo v životě neriskuje ať nečeká vítěství
nepožívá slovo Ale na své cestě ke štěstí.
Tři písmenka nutí myslet držet kroky spět
jednoho dne bude pozdě objevovat svět.
Dítě neříká když chodit se učí neudělám krok
Ale budu sedět ten pád bolí počkám ještě rok.
Nevkládejme do svých vět bez důvodné Ale
mohli by jsme litovat a zůstat sami stále.
Slova
Osud změnil všechny moje plány,uštědřil mi další rány.Je to jako ze starých pověstí,člověk natahuje ruku ke štěstí.
Když si myslí že ho pevně svírá,zjistí že v dlani zbyla jen díra.
Uši dají na krásná lživá slova,jen nevím zda je na to doba.
Kolem slova co nás uchlácholí,probuzení v realitě o to více bolí.
Není těžké něco druhému slibovat ale,dokázat že umíš milovat.
Ať slova neplynou jak voda v řece,v lásce nechme mluvit srdce.
Neříkejme co plnit nechceme,spoustě utrpení se pak vyhneme.
Darem řeči nás život obdařil,ani neví co tím za zlo způsobil.
Lež používáme jako zbraň,pak zlomené srdce je za to daň.
Proč lidé k sobě upřímní nejsou,cestou přímou k sobě nejdou.
Nebylo by nám na světě líp,kdyby se lidé bez lží a přetvářky učili žít.
Pro Janičku
Já děkuji Ti Janičko,Ty jsi naše sluníčko.Čisté srdce v sobě máš,lásku lidem rozdáváš.
Já šťastný sem že tě znám,vím že nejsem na světě sám.
Jsi luční kvítek co voní krásně,jsi hvězda co svítí jasně.
Lidem na cestu ať mohou jít,když zazáříš chtějí jen o tobě snít.
Kdo jednou podíval se do tvých očí,zjistil že svět se sním točí.
Čistou duši v těle co láskou je zdobená,pro milování si byla stvořená.
Lidská srdce procházíš všem budíš v nich štěstí jako jaro budí zem.
Všechny oblažíš krásným úsměvem,mužům vládneš jediným pohledem.
Jsi studánka co léčivý má pramen,šperk co v něm se třpytí drahý kámen.
Kdo zná tuhle slečnu může být rád,vždy srdce pohladí s ní můžeš se smát.
Pár slov co jsi zač jak popsat tebe,mě papír nestačí popsal bych celé nebe.
Já děkuji Ti Janičko,že máš zlaté srdíčko.
Ty
Jsi hvězda co na nebi září,má princezna z krásnou tváří.Když slyším tě stačí slovíčko,jako zvon rozbuší se srdíčko.
Jak říct to že mám tě rád,chci při tobě v dobrém i zlém stát.
Kdy pak uvěříš my jen maličko,milovat budu tvoje srdíčko.
Vyrazit na životní rozcestí,společně hledat cestu ke štěstí.
Ze života udělám ti sladký sen,budu tě milovat nocí i dnem.
Jsi anděl co mi spadl z nebe,já chci milovat jen a jen tebe.
Děkuji osudu že potkal sem štěstí,modlím se ať spojí naše cesty.
Chci ti dát vše co nabídnout smím,ať úsměv tvůj září nepřijde stín.
Získat tvoje srdce bude mi ctí,chránit je před světem a lidskou lží.
Náruč má vždy bude tu pro tebe,když budeš chtít vezmu tě do nebe.
Nechci jen mluvit a slova ti psát,všechno to vyplnit své srdce ti dát.
Láska
Láska umí srdce rozehřát,stejně tak pálí mohou ledy tát.Láska bolí chceš se o ni prát,mít někoho kdo má tě rád.
Láska je andělské šeptání,muže přinést bolest a zklamaní.
Láska má čarovnou moc,muže změnit život za jedinou noc.
Láska je sladká připraven buď,když odchází má hořkou chuť.
Láska muže přinést zklamaní,stejně tak radost a poznání.
Láska má brýle skrz ně nevidíš,když spadnou tak se podivíš.
Láska je droga asi jsme závislí,vkrádá se do srdce na nic už myslí.
Láska je vzduch co dýchat se musí,muže nás svírat někdy nás dusí.
Láska ten čistý něžný cit,který může nás oslepit i oči otevřít.
Láska je voda co po ní plyne čas,když odteče přijde jiná zas?
Láska tě svírá že nemůžeš jist,je jako kniha v níž nemůžeš číst.
Životní cesta
Kudy vede životní cesta,můžeš si vybrat jednu ze sta.Některé čisté a rovné jsou,jiné zas špinavé co vedou oklikou.
Kráčíme po ni ztratíme směr každou chvíli,ne každý dojde k svému cíli.
Nikdo do předu neví s čím se v životě setká,zda správná je jeho cesta.
Mohou po ní kráčet dva a bez otázky,pak je to nejkrásnější cesta lásky.
Však i ta jednou dojde na rozcestí,může tě dovézt do neštěstí.
Pak rozhodnutí je na těch dvou,zda každý si půjde cestou svou.
Člověk dál kráčí sám,je to těžké věřte mi já to dobře znám.
Všechny cesty končí až tam,kde člověk je božímu soudu povolán.
Ohlédneš se za sebou jak si žil,zda z vesela našel si svůj cíl.
Či smutně šel jen jak si žil,život svůj tak promarnil.
Tak na plno užij si svojí cestu,neujdeš božímu trestu.
Dětská duše
Dětská duše je nevinná,jak panenská krajinajejich srdce čistá jsou,jak jasné nebe nad řekou.
Říkáme jim co smějí,nemohou dělat co sami chtějí
učíme je co dělat líp,sami děláme v životě spoustu chyb.
Neberme dětem jejich nevinné hry,ať mají krásné sny
děti za dospělé musí platit,svojí nevinnost mohou ztratit.
Lidé jsou jsou zlí a sobečtí ,tím připravují je o dětství
vše pro ně udělat zdárně,neptáme se jich zda je to správně.
Sami si často namlouváme,co všechno pro ně neděláme
dospělí se na sebe ohlíží,dětí se neptá zda jim to ublíží.
Když dva lidé se rozejdou,pak každý jde si cestou svou
copak řeknou dětem svým,zhaslo slunce nastal stín!
Každé dítě už od malinka,chce mít svou maminku i tatínka
proč trestat když někdo je nevinný,oni platí za naše zločiny.
Mají nás rádi slepě nám věří,my nepřiznáme že vstoupili jsme do špatných dveří
jsme sice dospělí a někdy nevíme kudy dál jít,oni řídí se srdcem zvládly by to líp!
Jméno
Tvé krásné jméno Blanka,čisté jak nepopsaná stránka.Tisíckrát si ho tiše šeptám,osudu se pak hned ptám.
Zda ta kráska má,životem je mi souzená?
Tvé jméno chci napsat na nebe,ať víš že jsem tu jen pro tebe.
Pojmenoval bych po tobě nejkrásnější květ,aby tě obdivoval celí svět.
Blanka jak nádherně to zní,všechny dny co mám chci být jen s ní.
Sem rád že tě znám Blaničko,jsi nejkrásnější sluníčko.
Chci si o tobě nechat zdát,tvé jméno však nedá mi spát.
Jsi nejšťastnější paní,že máš to krásné jméno Blani!
Je jaro!
Je jaro vše vstává a ožívá,každý kdo miluje ať lásku svou prožívá.Sluneční paprsky rozehřívají zem,těším se jak půjdeme spolu ven.
Rozběhneme se po louce co právě rozkvétá,kolem potoka co tu protéká.
Budeme spolu brouzdat travou,jsem rád že tě mám potkal sem tu pravou.
Je jaro vše voní slunce se na nás směje,tvá ruka tu mou krásně hřeje.
Sednu si do trávy vložíš mi hlavu do klína,pro mě si nejkrásnější květina.
Hladím tvoje vlasy krásně se třpytí,v tvých očích nejjasnější slunce svítí.
Naše ústa dotýkají se zas a znova,zbytečná jsou všechna slova.
Ptáci pějí píseň lásky nám,svírám tě v náručí jsem rád že tě mám.
Vše probouzí se vylézá z podzemí,doufám že my dva jsme si souzení.
Je jaro všude vytrácí se chlad,do konce života chci při tobě věrně stát.
Je jaro čas lásky s tebou chci se smát,do tvých dlaní své srdce dát.
Žebříček hodnot
Co pak se svět točí na opačnou stranu,proč srazí mě když těžce vstanu.Proč lidé začali chodit pozpátku,na ruby převracejí tu krásnou pohádku.
Proč pak člověk přestal v dobro věřit,jen penězi chce všechno měřit.
Do krajiny zapomnění odešli naše sny,bohatstvím kupujeme si krásné dny.
Žebříček hodnot se rázem změnil,syn si v něm přeje aby po otci dědil.
Jeden druhému si tiše závidíme,že někdo v srdci bolest má to nevidíme.
Milující srdce už nemá žádnou cenu,krásné auto tím zaujmeš moderní ženu.
Jen závist a zloba dnes světu vládne,upřimná čistá láska tu bledne a chřadne.
Všechno je jinak co je to za nemoc,lidé jsou lhostejní k volání o pomoc.
Kdy naposled daroval si úsměv pohlazení,nečekal si žádné navrácení.
Jak je to dlouho co si jen tak bez vděku,pomohl cizímu člověku.
Doba zvrácené hodnoty má,dobrý člověk se v ní ztrácí a nevyzná.
To jsem já
Jsem snílek co v sobě ideály má,co v dobro stále věří své cíle znápro někoho chudý však majetek mám,bohatství v srdci svém ukrývám.
Zajdu si ven a poslouchám,jak pějí ptáci že nejsem na světě sám
jak roste luční kvítí a voní les,pro tohle stojí žíti třeba jen dnes.
Raduji se že začal nový den,že v noci navštívil mě krásný sen
velké věci čekají ti co se mračí,pro šťastný den maličkost stačí.
Přečíst si verš poslechnout písničku,nastavit tvář letnímu sluníčku
přivonět ke květu pohlédnout do nebe,někdy postačí myšlenka na tebe.
Pohlazení jen pohyb co něhu dá,pro mě však něco co cenu zlata má
takové maličkosti chtěl bych dostávat,přijímat a hojně je rozdávat.
Život se skládá z drobných maličkostí,jako cukrárna ze sladkostí
vychutnat vše co život nám nabízí,ty krásné chvilky nikdo nám nezcizí.
Profil
poslat vzkaz autorovi