« Úvod | Zmatek »

Snůška lží


Tak je po všem zase něco skončilo
všude jen prach jako by nic nebylo
Jak krutý oheň co vše spálil na popel
a všude pusto prázdna skříň i postel
Člověk se zmáhá a pravda je odhalena
zase to bolí a sráží nás to na kolena
Byla to všechno jen snůška lží
od milované osoby člověk nechce nevěří

Chybu v sobě hledá a dává si vinny
z pravdou pak zjistí že v tom je někdo jiný
Byly to řeči jen taková milosrdná lež
stejně si viníkem tak tomuhle věř
Pravda se ukáže že to tak nebylo
syn to měl za vinnu jeho nejvíc to ranilo
Jak někdo může se snůškou lží žít
nevinné dětské duši takhle moc ublížit

Neměl jsem se narodit v téhle době
svět zvrácený je lidi lžou sami sobě
Lidi si lžou aby snad dobře spali
copak nevidí že se z nich zrůdy stali
Syn pak lže otci a matka dceři
člověk pak trápí se když slepě věří
Lidi si lžou snad už jen ze zvyku
zastavte chci vystoupit z toho rychlíku


Dětem pravdu do hlavy vštěpujeme
už tím jim nevědomě lžeme

Proč? Co je lepší žít v blažené nevědomosti či znát pravdu a pátrat jak to doopravdy bylo?
Když pravda dokáže tolik ranit spíš to když se dozvíme jak to byl po snůšce lží.
Tak jako všechny básně i tato je z mého života tak doufám že člověk co to způsobil
teď v klidu spí. I on se stal jednou z těch zrůd co křižují zemi. Lhát a ubližovat dětem
to je pro mě ten nejhorší zločin
14.12.2013 21:02:24 | Autor: Gorn | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se